Nekrasové jeskyně - Antroherpon

Přejít na obsah

Hlavní nabídka:

Nekrasové jeskyně

Podzemí


Pískovcové jeskyně



Pseudokras je typ reliéfních forem, v němž jsou krasové tvary vytvořeny v nekrasových horninách. Nejčastěji se jedná o mechanickou činností vytvořené rozsedlinové jeskyně a propasti, suťové a blokové labyrinty, erozní převisy, brány, tunely i dutiny vzniklé selektivním zvětráváním. Ojediněle vznikají ve všech typech hornin, nejčastější jsou však v pískovcích a jim příbuzných horninách. V sedimentech s vysokým obsahem karbonátů se tyto jevy nejvíce podobají krasovým a proto je někteří autoři považují za jevy přechodné, nebo některé z nich ke krasovým jevům přímo přiřazují.








PSEUDOKRAS V ČR


Pseudokrasové jevy, jako typ reliéfních forem, kdy krasové a jim podobné tvary vznikly v nekrasových horninách, se v České republice vyskytují poměrně hojně. V mimořádném množství a pestrosti jsou vázány převážně na mohutná souvrství kvádrových pískovců české křídové pánve. Převažují zde puklinové, vrstevní, kombinované, výklenkové a blokové (suťové) jeskyně, puklinové či rozsedlinové jeskyně a propasti. Mnoho těchto přírodních podzemních prostor bylo také upravováno člověkem. V české křídové pánvi jsou v opukách, slínovcích a vápnitých pískovcích vyvinuty též jevy považované za přechodné, nebo krasové.
Mimo
řádnì rozsáhlé jsou systémy rozsedlinových, puklinových a blokových jeskyní a propastí v pískovcích a slínovcích flyšového pásma Západních Karpat.
Procesy, provázející mladý reliéf, daly také vzniknout p
řevážně rozsedlinovým a puklinovým jeskyním ve vulkanitech Českého Středohoří. Pravděpodobně syngenetické inhomogenity jsou základem dutin ve vulkanoklastických horninách Doupovských hor.
Ojedin
ěle jsou pseudokrasové dutiny, převážnì překryté rozsedliny, rozevřené pukliny a suťové dutiny ve skalách a skalnatých srázech, roztroušeny po celém území republiky. Vázány jsou převážně na pevné horniny s blokovým rozpadem, zejména magmatity a metamorfity.




Vulkanické jeskyně

se vyskytují v mnoha vulkanických oblastech, např. na Islandu, Havaji, v Keni a v Austrálii. Uvnitř lávových proudů vznikají obvykle tunely, kterými odtekl roztavený materiál zpod již utuhlé povrchové krusty.




Zvláštním případem jsou tzv. lávové krápníky, který vzniká odkapáváním žhavé lávy a následném tuhnutí jejich částí na stropech jeskyně.



láva roztavený horninový materiál neboli magma vystupující sopečnými jícny nebo podél zlomů a prasklin a
rozlévající se na zemském povrchu. Teplota lávy je asi 700 až 1 200°C a láva obsahuje tekuté fáze i krystaly a plyny. Bazické lávy jsou tekutější (mají nižší viskozitu) než lávy kyselé a také přítomnost plynů zvyšuje tekutost láv. Tekutá láva někdy vyplňuje kráter a vytváří tak lávové jezero. Při zvláště silných explozích je láva vymršována do vzduchu v podobě sopečných bomb, lapilli, sopečného popelu (viz pyroklastika), jindy jen vytéká z kráterů v podobě lávových proudů. Povrch těchto proudů obvykle rychle utuhne; vyteče-li láva z vnitřku proudů, vznikají lávové tunely neboli lávové jeskyně (i s lávovými krápníky). Vytékají-li řídce tekuté lávy z puklin, mohou být jejich výlevy značně rozsáhlé a nazývají se lávové příkrovy; klasickým příkladem jsou bazaltové příkrovy Dekkanu (Indie). Povrch láv může být balvanitý  nebo provazovitý. Láva, která se vylévala pod vodou, někdy granuluje (granulac) nebo jeví viz polštářovou texturu.



Ledovcové jeskyně



mohou být dvojího typu. První je tzv. englaciální (ledovcový) tunel, kterým protékají podledovcové potoky odtávající vody. Ačkoliv jsou tyto tunely v ledu, mají mnoho znaků společných s vápencovými dutinami. Může však v nich docházet k velmi rychlým změnám následkem pohybů ledovce. Druhým typem jsou jeskyně ve vysokých horských oblastech, v nichž teplota vzduchu jen výjimečně stoupne nad bod mrazu. Voda prosakující během léta z povrchu a stékající po stěnách jeskyně tvoří rampouchy, často značně veliké, nebo se připojuje k podzemním ledovým masám.


ledovec vzniká v místech ležících nad sněžnou čarou, a to akumulací sněhu a jeho postupnou přeměnou ve

firn (hustota asi 0, 55 g.cm-3), který se v hloubce kolem 80 m (při hustotě 0, 84 g.cm-3) mění v kompaktní led.

Ten při dostatečné mocnosti začne sestupovat z místa vzniku do nižších poloh; rychlost pohybu činí několik centimetrů až desítek metrů za den.
Podle tvaru a rozsahu ledovce se rozlišují zejména ledovcové čapky (izolované ledovce klenbového tvaru), ledovce karové, ledovce údolní, horské, úpatní, ledovcové štíty apod. Podle místa a způsobu vzniku se rozlišují vysokohorské a pevninské ledovce. Vysokohorské ledovce vycházejí z firnovišť a karů a sestupují jako ledovcový splaz do údolí. V místech, kde skalní podklad tvoří stupně, vznikají v ledovci hluboké příčné trhliny, ledovec se láme v kry, vzniká tzv. ledopád. Ledovcové splazy sestupující jednotlivými údolími se často spojují v jediný veliký ledovec. Mnohem větších rozměrů je pevninský ledovec pokrývající rozsáhlá území pevnin, jehož mocnost může činit až několik tisíc metrů. Největší pevninský ledovec je dnes v Antarktidě. Ledovec při svém pohybu intenzívně a charakteristickým způsobem eroduje své podloží nebo boky údolí.


Tavné vody z ledovce se pod ním shromažďují, transportují horninový materiál, v místech vírů vymílají do podkladu viz obří hrnce, vytvářejí dutiny v čele ledovce (tzv. ledovcové brány, někdy i ledovcové jeskyně) a vytékají ven.



Největší ledové jeskyně na světě - Eisriesenwelt - se nacházejí v pohoří Tennengebirge v Rakousku nad městečkem Werfen. Tento obrovský systém labyrintů, chodeb a dómů se větví do vzdálenosti více než 40 km. Její přední část dlouhá asi 1 km je pokryta 30 000 m čtverečními ledu, dosahujícího místy tloušky až 20 metrů.


Jeskyn
ě se nacházejí v nadmořské výšce 1400 až 2000 metrů. Vzhledem k silnému proudění vzduchu v jeskyních je tu teplota celoročně kolem 0 stupňů Celsia. V létě je do jeskyní nasáván vzduch otvory na vrcholu pohoří, odkud proudí jeskyněmi, kde se ochladí a vane ven v nejnižším bodě. V zimě naopak stoupá relativně teplejší vzduch z jeskyně horními otvory ven. Nejchladnější částí celého systému je nejnižší část, kde se vytvořila asi kilometr dlouhá souvislá ledová vrstva. Led se v jeskyních vytvořil právě z důvodu takovýchto klimatických podmínek. Nejchladněji je zde na jaře, kdy právě dochází na povrchu k tání sněhu. Voda z něj vtéká do jeskyně, kde mrzne.


 
Návrat na obsah | Návrat do hlavní nabídky