Krasové jeskyně - Antroherpon

Přejít na obsah

Hlavní nabídka:

Krasové jeskyně

Podzemí

Krasové jeskyně


V České republice je dosud známo téměř 4 000 jeskyní. Většina z nich má mimořádný význam, nebo představuje nejen pozoruhodné geologické, geomorfologické a mineralogické fenomény, ale jsou zde zachovány i ty nejcennější doklady o vzniku a vývoji života, o vzniku a vývoji lidské kultury. Všechny jeskyně v ČR jsou chráněny podle zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny ČR. Čtrnáct z nich je turisticky zpřístupněných a jsou v péči Správy jeskyní ČR.







Kras


Kras je typ krajiny, území charakteristické podzemním odvodňováním a vysokým účinkem chemického rozpouštění krasových hornin, které spoleènì s dalšími modelačními činiteli vytváří soubor svérázných povrchových i podzemních tvarů. Za tìchto podmínek vznikají také svébytné typy ekosystémů.

Krasové horniny jsou převážně karbonáty - na př. vápence, dolomity, křída, spraše, ale také sůl, sádrovec a klastické horniny s karbonátovým tmelem. Voda v nich za vhodných fyzikálních a klimatických podmínek rozpouštěním (korozí), i mechanickým působením (zejména erozí, evorzí a řícením) vytváří krasové jevy.

Primární krasové jevy jsou na povrchu zejména škrapy a škrapová pole, geologické var-hany, závrty a uvaly, krasová údolí a kaňony, hltače, ponory a vývěry vod. V podzemí jsou to krasové kapsy (zcela zaplnìné jesky), jeskyně, propasti a jejich systémy.

Sekundární krasové jevy jsou jeskynní výplně - krápníkové formy, sintry, různé minerální výplně (souhrnné označení speleotémy) a jiné sedimenty. Sekundárním krasovým jevem povrchovým jsou travertiny.


Rozpouštění karbonátů je zintenzívněno kysličníkem uhličitým, který srážková voda po-hlcuje z atmosféry. V ní rozpuštěný vápenec (roztok je kyselý uhličitan vápenatý) je po opětovném uvolnění kysličníku uhličitého zdrojem sekundárních krasových jevů.
Bezvodé, v
ětšinou skalnaté plošiny a svahy, kaňonovitá údolí a převážně podzemní pohyb vodních toků dávají vzniknout specifickým ekosystémům s cennými rostlinnými i živočišnými spo-lečenstvy. Také podzemní dutiny jsou domovem vzácných a ohrožených druhů živočichů.
Protože jeskyn
ě jsou úkrytem tvorů od samého jejich vzniku, nashromáždily se v jejich výplních paleontologicky nejcennìjší doklady o životě na Zemi, převážně od třetihor až po současnost. Protože jeskyně byly také prvním obydlím a po staletí ochranou člověka, zachovaly se v nich též i ty nejstarší a nejcennìjší archeologické doklady včetně kosterních pozůstatků samotných lidí. K dokonalému zachování zejména kostí i křehkých schránek měkkýšů v jeskyních sedimentech přispìlo mimořádnì příznivé vápnité prostředí krasu a jeho vod.

Kras v ČR


V České republice je kras vyvinut převážně v různých typech vápenců a ojediněle také ve vápnitých dolomitech, náležejících hlavním geologickým a geomorfologickým jednotkám Českého masívu a vnějších Západních Karpat.Nejvýznamnìjší krasové oblasti, jako Moravský kras, Český kras a většina severomoravských krasových území, jsou vázány na devonské a méně často na silurské vápence. Většinou jsou nemetamorfovány nebo jen slabě přeměněny, jsou však výrazně postižené procesy vrásnění.Většina malých krasových území vznikla v krystalických, tedy různým stupněm metamorfózy postižených, vápencích a to zejména v oblastech moldanubické, lužické (západosudet-ské), moravskoslezské a ve středočeských metamorfovaných ostrovech. Čočky vápenců jsou i v jiných metamorfovaných jednotkách. Jejich stáří je převážně staroprvohorní. Jurské vápence jsou v malém rozsahu zkrasovělé v lužické oblasti na Lužickém hřbetu a větší krasová území vytváří na východě republiky ve vnějším bradlovém pásmu Západních Karpat. Křídové vápence tvoří regionálně omezené facie v české křídové pánvi a zřetelně zkrasovělé jsou zejména v území západně od Kutné Hory.

Krasová území České republiky

jsou převážně malými ostrovy s nedokonale vyvinutou krasovou morfologií a s omezeným spektrem krasových jevů. I větší krasová území, jako na příklad Český kras, jsou tvořena nesouvislou mozaikou vápencových poloh, izolovaných a přerušovaných nekrasovými horninami. Jen Moravský kras je ucelenější krasovou oblastí s širokou škálou dobře vyvinutých krasových fenoménů včetně volných podzemních toků.


Typologicky naše krasové oblasti podle litologie krasových hornin představují kras karbonátový náležející ke středoevropskému polycyklickému a polygenetickému typu krasu (PANOŠ V., 1964). Jde převážně o kras rozptýlený, který se tvořil opakovaným krasověním v průběhu měnících se klimatických a geomorfologických podmínek. Zcela zvláštním typem krasu je kras hydrotermální, prvně popsaný ze Zbrašovských aragonitových jeskyní (KUNSKÝ J., 1957), vznikající pronikáním teplých minerálních vod vápencovým masívem.Svéráznost krasových regionů je mj. i odrazem jejich diferencovaného geomorfologického vývoje. Vzhledem k malé rozloze karbonátů je i bohatství krasových forem místy silně omezeno. Krasové regiony mají obvykle geomorfologický vývoj shodný s geomorfologickým celkem, jehož jsou součástí. S výjimkou Moravského krasu a několika dalších území se naše krasová území v reliéfu výrazněji neprojevují. Tvoří obvykle nevýrazné vyvýšeniny či krátké hřbety nebo naopak morfologické sníženiny. Převážná část povrchu karbonátů v českých zemích je přikryta zvětralinami či jinými pokryvnými sedimenty různého stáří a charakteru. Pokryvné útvary se podílejí jednak na urychlení krasového procesu nebo naopak vývoj krasu zastavují, fosilizují. Pod sedimenty se obvykle uchovaly i doklady zkrasovění z předcházejících geologických období.


Vývoj krasu

v českých zemích lze rozdělit do několika výraznìjších fází oddělených horotvornými procesy anebo mořskými záplavami. Nejstarší prokazatelná perioda krasovění je vázána na sedimentaci staroprvohorních vápenců a rozpadá se do řady dílčích fází. Další perioda krasovění je vázána na konečné fáze variského horotvorného procesu a trvala až do nástupu svrchnokřídové záplavy v cenomanu. Výsledkem této periody je řada projevů fosilního krasu pod svrchnokřídovými uloženinami v Českém i Moravském krasu. Nejmladší perioda krasovění trvá od konce svrchnokřídové záplavy dodnes. Je rozčleněna na řadu dílčích fází vázaných na projevy alpínského vrásnění v předpolí Českého masívu a oddělených buť krátkodobými mořskými záplavami (východní okraj Českého masívu) anebo výraznými fázemi akumulací kontinentálních sedimentů (neogénní uhelné pánve, třetihorní a čtvrtohorní terasy). V průběhu třetihor vznikaly nejvýznamnější podzemní jeskynní systémy Českého, Moravského a Severomoravského krasu, i v dalších izolovaných krasových ostrovech. Uvedené fáze krasovění produkovaly typologicky odlišné formy krasu a to zejména v závislosti na tektonických, klimatických a hydrologických poměrech. Také z regionálního hlediska probíhal vývoj krasových oblastí diferencovaně.



 
Návrat na obsah | Návrat do hlavní nabídky