Brouci - Antroherpon

Přejít na obsah

Hlavní nabídka:

Brouci

Život v podzemí


Ztracený svět jeskyních živočichů



Živočichové obývající temné prostory jeskyní a propastí jsou jakési živé zkameněliny. Žijí v prostředí, ve kterém se čas jakoby zpomaluje a opožďuje za časem, který udává tempo světu „tam nahoře“. Čas je tedy relativní. Mimořádné životní prostředí v jeskyních, které se v průběhu dlouhých období neměnilo a spoluvytvářelo svéráznou faunu, je však skutečností.

Život je ve svých nejrůznějších podobách velice rozmanitý. Můžeme se s ním setkat na pouštích i v polárních oblastech, ve vysokých horách i v hlubinách moře. Bakterie Deinecoccus radiodurans dokáže přežívat v atomovém reaktoru. Extrémní biotopy jsou stále málo prozkoumány. V horkých pramenech, na ledovcích nebo i v hlubinných dolech se může nacházet nepoznaná diverzita organismů všech říší. I samotné vědce překvapil objev hydrotermálních vývěrů, které na oceánském dně představují oázy života. Na úzkém rozhraní mezi horkými vývěry a okolní ledovou vodou existují úžasné ekosystémy fungující bez přítomnosti světla.
Ve sv
ětě věčné tmy existuje život i v jeskyních. Hluboké propasti a rozsáhlé jeskynní soustavy jsou mnohdy nazývány „sedmý kontinent“. Rozhodně je to kontinent nejméně prozkoumaný. Jeskyně se staly útočištěm neboli refugiem řady organismů.

Dokonalá adaptace
Nedostatek světla, stálá teplota a vysoká relativní vlhkost vzduchu jsou hlavní charakteristiky tohoto specifického prostředí. Druhy adaptované výlučně na jeskyně, tzv. troglobionti, mají osobité znaky těla. Jde zejména o redukci zrakových orgánů, ztrátu tělního pigmentu a redukci či ztrátu křídel. Typické je i nápadné prodloužení nohou a tykadel, které je časté u jeskynního hmyzu. U některých brouků byla zjištěna větší velikost těla v porovnání s jejich příbuznými žijícími na povrchu.

Za troglobiontního živočicha se dá považovat druh, jenž žije výlučně v jeskyních, kde se také rozmnožuje. Takový druh již nemůže mimo prostory jeskyně přežít. Nejčastější jsou v jeskyních živočichové bezobratlí. Ze suchozemských druhů jde zejména o nejrůznější bizarní brouky, štírky, stonožky, mnohonožky, pavouky a korýše ze skupiny stejnonožců. Četní jsou i drobní roztoči a chvostoskoci. V oblastech tropů a subtropů žijí zástupci jeskynních kobylek, švábů a vzácně i pravých štírů. Obydleny jsou rovněž podzemní vody, kde vynikají bíle zbarvení korýši, často ze skupiny různonožců. Příkladem může být rod Niphargus, známý i z našich jeskyní. Některé druhy mohou žít v podzemních studnách, kde indikují čistotu vody. Výlučně v jeskyních žije Niphargus balcanicus, kterého popsal český profesor Absolon v jižní Hercegovině. V jeskyních jsou přítomni také vodní i suchozemští plži.

V daleko menší míře jsou zastoupeni obratlovci. Podzemnímu způsobu života se přizpůsobily některé ryby a obojživelníci. Slepé ryby známe například ze Severní i Jižní Ameriky, Afriky a Číny. Pozoruhodný obojživelník, který obývá „Hádovu říši“, je známý macarát jeskynní, Proteus anguinus. Jeho domovem jsou krasové systémy Dinárského krasu.

Obojživelníci sestoupili do podzemí i na jiných kontinentech. Příkladem může být subtilní mločík studňový Typhlomolge rathbuni popsaný z artézského vrtu v San Marcos v Texasu. V naší republice se zástupci pravé jeskynní fauny vyskytují jen velice sporadicky. V jeskyních Moravského krasu byli popsáni například chvostoskoci Arrhopalites ruseki, Onychiurus rauseri a Schaefferia emucronata. Z Javoříčských jeskyní a Moravského krasu je znám roztoč Oribellopsis cavaticus.

Podzemní rarity
Svérázné biotopy existují i v samotných jeskyních. Na rozhraní mezi suchozemským a vodním prostředím se vyskytují unikátní druhy, které žijí amfibickým (obojživelným) až vodním způsobem života. Legendárními zástupci jsou brouci Hadesia vasiceki, Radziella styx a Nauticiella stygivaga, žijící v těsné blízkosti podzemních vodopádů nebo přímo v tekoucí vodě. Mohutnými drápky na nohou se přidržují na stěnách, po nichž stéká proud vody. Tělo má vždy zvláštní člunkovitý tvar. Svým ústním ústrojím filtrují z vody vyplavovaný detrit. Takto vysoce specializovaní troglobiontní brouci byli nalezeni pouze v několika jeskyních a hlubokých propastech Balkánu. Planiny Dinárské soustavy jsou domovem další mimořádné rarity. Jde o střevlíka Scotoplanetes arenstorffianus, jehož objevil profesor Absolon v roce 1912 v jeskyni Vjetrenica na Popovu polji. Nový druh tohoto rodu byl zjištěn až v roce 2004, českou expedicí v Černé Hoře.

V Evropě byl objeven i největší jeskynní střevlík na světě: Italaphaenops dimaioi. Nalezl ho turínský speleolog M. Di Maio roku 1963 v propasti Spluga della Preta, v italském pohočí Monti Lessini. Je dlouhý až 1,5 cm. Je zajímavé, že příbuzné druhy střevlíků z povrchových biotopů jsou až o polovinu menší. Druh byl největším troglobiontním broukem naší planety až do objevu archaického drabčíka Pinostygus galapagoensis v lávové jeskyni na Galapágách. Nový druh i rod byl popsán teprve v roce 1989. Délka těla tohoto brouka činí více než 2,5 cm. Připočteme-li dlouhá tenká tykadla a nohy, získáme představu velice démonického tvora.

Můžeme tušit, že v podzemí žijí i jiní tajemní živočichové. Setkání s nimi je pohledem do ztraceného světa. Evoluce nám jistě připraví další překvapení.

 
Návrat na obsah | Návrat do hlavní nabídky